Non-ekvivalent slovíček a překladatelské problémy

Překlady textů hraje neocenitelnou roli ve vývoji lidstva. S jeho pomocí se lidé učí o kultuře jiných zemí, jsou připevněny k internacionalistickým dědictví zradí výzkum a jakékoliv jiné poznatky.

Ústředním bodem procesu překladu textů je přirozeně překladatel. Jeho role je významný. To je důvod, proč lidé v této profesi velmi vysoké požadavky. Dobrý překladatel musí mít nejen vynikající znalost všech vrstev jazyka. Musí znát charakteristiky národního kultury v zemi, jeho geografii, historii, ekonomii, politice. Bez znalosti zvláštností země, s jazykem, který se připravuje překlad, to je nemožné, aby přesně a správně vyjádřit nuance textu.

je obzvláště obtížné bezekvivalentnoy překlad slov, tj o jazykové jednotky, které nemají shodu v jiných jazycích. Daná definice tohoto konceptu Vereščagin a Kostomarov, uvádí, že non-ekvivalent slovíček - slova, jejichž význam nelze srovnávat s lexikální pojmy přítomných v jiných jazycích.

Samozřejmě, že v první řadě, aby tento vrstvy obsahovat slova označující specifickou chybí v jiných zemích nebo jiné národy pojmy a realitou tohoto jevu.

Realitami patří předměty pro domácnost, rituály a procesy, které jsou chybějící v jiných národech. Slovo „třešně“, „sacivi“ „perestrojka“ a existují příklady tvorby jazyka, který odborníci nazývají „non-ekvivalent slovní zásoby.“

Koncepce zahrnuje i historismus, slovo, které ztratily svůj význam, protože zmizely objekty nebo jevy, které volaly. Ty zahrnují, například, ‚‘ y plášť „“ Stagecoach „“ šavli „, a tak dále.

Jak řešit problémy lexikální překladu? Existuje několik řešení tohoto problému.

• Transkripce nebo vniknutí cizích slov s využitím stávajícího pravopisu systém, jazyk přijímače. Tato možnost zahrnout slova z jednoho jazyka do druhého s nejvyšší možnou zachování jejich řádného vzoru.
• Přepis nebo přesný přenos znaků (nebo znaků systému) z jednoho písmene jiným. V tomto případě je možné přepis „podepsat jako znamení“ převodu celého systému značení jeden znak nebo naopak. Někdy převod písemné znaky sekvence vyžadovaly celý systém nástupce jazykových znaků.
• Hypo-giperonimichesky překlad, tedy Překlad nerovným slovní zásobu, s přihlédnutím ke specifické a obecné vztahy slov. Jednoduše řečeno, tento typ překladu je vybrat nejbližší, i když neúplný v tom smyslu ekvivalentní pojmy, parafráze. Parafráze může být popisné, vysvětlující, popisné, stopa.

Bezekvivalentnoy slovíček rychle napodobil jinými jazyky, protože jinak je obtížné sdělit konkrétní cizí kulturu. To platí pro ruské „Perestrojka“, britský „parlament“, ukrajinské „Oseledets“.

Ale non-ekvivalent slovník - není jen skutečností, a historismus. Některé z těchto slov v různých jazycích liší sémantických pojmů, které by měly být vzaty v úvahu při překládání. Například, v angličtině, slovo „dívka“ a odkazuje na „dívka“ a „dívka“. Je jasné, že v ruštině, tyto pojmy mají odlišné sémantiku.

Ztraceno v překladu je často hodnotící složkou slova. Takže v případě, že ruský „slunce“ má neutrální emocionální tón, Tajik „Oftob“, vzhledem k horkému klimatu má negativní složka se nachází v blízkosti v tom smyslu, aby pojmy „hoří“, „spálení“.

Jednou z největších výzev je považován za překlad frazeologie. Idiomy, tvořil pod vlivem hodnotových orientací, ideologií, kulturních tradic rodilých mluvčích. To je důvod, proč interpret musí znát nejen dokonale tvarované sémantiku zvoleného jazyka, ale i historii, lidi, kulturu obecně.