Koncepce a trvání pracovního dne

Pracovním dnem je čas, kdy zaměstnanec organizace vykonává své okamžité pracovní funkce. Dále se zaměstnanec odvolává na dobu, kdy zaměstnanec nevykonává úřední povinnosti, ale podléhá platbě na základě pracovněprávních norem (jednoduché v práci z důvodu zavinění zaměstnavatele apod.).

Normální a zkrácená pracovní doba

Obvyklý pracovní den je osm hodin denně, čtyřicet hodin týdně. Tato hodnota je maximální na celém území Ruské federace. U některých kategorií zaměstnanců se hodnota běžného pracovního týdne sníží:

• Až 24 hodin - u mladistvých mladších šestnácti let;
• Až 35 hodin - pro osoby se zdravotním postižením první a druhé skupiny;
• Až 36 hodin - pedagogičtí pracovníci, zaměstnanci škodlivých a / nebo nebezpečných produkce.

Délku pracovního dne lze snížit u některých kategorií zaměstnanců, například u lékařů, stejně jako u těch, jejichž práce souvisí s chemickými zbraněmi, materiály obsahujícími HIV atd. Zákon také stanoví, že je třeba zkrátit dobu trvání práce o jednu hodinu Den před dovolenou.

Snižování pracovní doby pro tyto kategorie občanů je normou, a proto je nezbytné pro všechny podniky. Platba se provádí bez přepočtu.

Práce na částečný úvazek

Někdy je možné snížit počet odpracovaných hodin z podnětu zaměstnance i zaměstnavatele. Převod na částečný úvazek je povolen na vyžádání:

• Těhotná žena;
• Zaměstnanec, který vychovává dítě do čtyřnácti let nebo dítě se zdravotním postižením;
• Zaměstnanci pečující o nemocného člena rodiny.

Existují dvě možnosti: zkrácení pracovního dne s pokračováním pracovního týdne nebo snížení pracovního týdne při zachování denní pracovní doby (když je některý den v týdnu prohlášen za další víkend).

Neúplné zaměstnání u žen, které vychovávají děti do tří let, je možné díky zachování mateřské dovolené a odpovídajících příspěvků.

Kromě toho je možné na žádost zaměstnavatele stanovit neúplný pracovní čas, například když se podmínky a organizace práce výrazně změní v podniku. Je však třeba připomenout, že doba, v níž je zaveden neúplný pracovní den, v tomto případě nesmí překročit šest měsíců. Zaměstnanci by měli být informováni o zavedení nového režimu předem (dva měsíce) pod podpisem.

Vzhledem k tomu, že tento režim není normou, mzdy se vyplácejí na základě odpracovaných hodin nebo vykonané práce. Pokud byl z iniciativy zaměstnavatele zaveden neúplný pracovní den a zaměstnanec se nechce přestěhovat do nového režimu (protože nechce ztratit peníze), musí být propuštěn na snížení počtu zaměstnanců se všemi náhrady v tomto případě.

Neúplná délka pracovní doby si pro zaměstnance zachovává všechna práva na získání dovolené (obecně), nemocný seznam, časové rozvržení pojištění.

Pracovní doba v podniku

Délka pracovního týdne, stejně jako počet zaměstnanců pracujících v omezeném nebo neúplném týdnu, stanoví v podniku tzv. Režim a záznamy o pracovní době. Tím se rozumí pořadí rozložení pracovní doby, předepsané v místních úkonech. Obsahuje také:

• Denní trvání odborných funkcí;
• Jasný údaj o pracovní době a přestávce na oběd;
• Kruh zaměstnanců s nepravidelným dnem.

Tvorba režimu pracovní doby u podniků je řešena pracovním oddělením nebo v případě neexistence personálních služeb.