Husitské hnutí: příčiny, účastníci, výstupy, význam

Český husitský hnutí se objevilo na počátku 15. století. Jeho členové chtěli reformovat křesťanskou církev. Hlavními inspiracemi změn byl český teolog Jan Hus, jehož tragický osud vedlo k povstání a dvě desetileté válce.

Doktrína Jana Husa

Jan Hus se narodil v roce 1369 na jihu České republiky. Absolvoval a stal se profesorem na pražské univerzitě. Také přijal kněžství a stal se rektorem betlémské kaple v hlavním městě České republiky. Jan Hus se velmi rychle stal oblíbeným kazatelem mezi svými spoluobčany. To bylo způsobeno skutečností, že komunikoval s lidmi v češtině, zatímco celý římskokatolický kostel používal latinu, kterou obyčejní lidé nevěděli.

Husitské hnutí bylo tvořeno kolem tezí, které předkládá Jan Hus, a s papežským trůnem se hádal o tom, co je vhodné pro křesťanského kněze. Český reformátor věřil, že člověk nemůže prodávat za peněžní pozice a odpustky. Další kontroverzní tvrzení kazatele bylo jeho myšlenkou, že církev není neomylná a měla by být kritizována, jestliže v ní jsou zlozvyky. Tyto časy byly velmi odvážnými slovy, protože žádný křesťan se s papežem a kněžími nemohl hádat. Tito lidé byli automaticky uznáváni jako kacíři.

Nicméně, Gus se nějakou dobu šťastně vyhýbal represím kvůli jeho popularitě mezi lidmi. Reformátor církve byl také vychovatel. Navrhl provést změny v české abecedě, aby usnadnil proces učení lidí číst a psát.

Smrt husí

V roce 1414 byl Jan Hus povolán do katedrály Constanza, která se konala v německém městě na břehu Bodamského jezera. Formálně bylo cílem této schůzky diskutovat o krizi v katolické církvi, ve které se uskutečnila Velká západní schism. Již téměř čtyřicet let existují jen dva tatíčky. Jeden byl v Římě, druhý ve Francii. Současně polovina katolických zemí podporovala jednu a druhou polovinu - druhou.

Hus už měl konflikt s církví, pokusil se izolovat od stáda, zakázal činnosti, ale díky přímluvě českých sekulárních úřadů pokračoval kázaný kněz. Přišel ke Constance a požádal o záruky, že se ho nedotkne. Byly dány sliby. Ale když byl Gus u katedrály, byl zatčen.

Papež byl motivován skutečností, že osobně nedal žádné sliby (a dal jim pouze císař Sigismund). Gus byl požádán, aby se zřekl svých názorů. Odmítl. Zatímco byl držen ve vazbě, česká šlechta poslala do Německa výpravy a požaduje, aby propustil svého národního hrdinu. Tato povzbuzení neměla žádný účinek. 6. července 1415 byl Jan Hus spálen jako kacíř. To byl hlavní důvod pro vypuknutí války v České republice.

Začátek povstání v České republice

Reformované husitské hnutí přetékalo celou zemi. Šlechtici (gentry), obyvatelé měst a rytíři nelíčili násilí katolické církve nad svou národní identitu. Byly zde rozdíly v dodržování některých křesťanských obřadů.

Po Husově popravě byly konečně vytvořeny cíle husitského hnutí: zbavit se katolíků a Němců v České republice. Konflikt byl po určitou dobu místního charakteru. Papež, který se však nechce předvést kacířům, prohlásil křížovou výpravu na Moravě. Takové vojenské kampaně byly pro tuto dobu normou. První křížové výpravy byly uspořádány, aby získali Palestinci od muslimů a chránili je. Když byl Evropu na Středním východě ztracen, oči církve se obrátily směrem k oblastem, kde působili různí kacíři nebo pohané. Nejúspěšnější byla kampaň v Pobaltí, kde vznikly dva vojensko-klášterní příkazy s jejich územím. Nyní bylo na přelomu České republiky přežít invazi rytířů s křížem na bannery.

Sigismund a Jan Žižka

V první fázi války se císař Svaté římské říše Sigismund stal velitelem armády křižáků. Už se ocitl v očích Čechů tím, že Guse neochránil, když byl vyzván v Konstanzské katedrále. Nyní císař stal ještě více nenáviděný slovanskými obyvateli.

Husitské hnutí také dostalo svého vojenského vůdce. Stali se Janem Žižkou. Byl to český šlechtic, který už byl starý 60 let. Navzdory tomu byl plný energie. Tento rytíř byl známý svou skvělou kariérou u soudů různých králů. V roce 1410 jako dobrovolník vstoupil do polsko-litevské armády, která porazila německé křižáky německého řádu v bitvě u Grunwaldu. V bitvě ztratil levého oka.

Již v České republice, během války proti Sigismundovi, Žižka šla zcela slepá, ale zůstala vůdcem husitů. On způsobil strach na své nepřátele svým vzhledu a krutostí. V roce 1420 přišel velitel, spolu s 8000-násobnou armádou, na pomoc obyvatelům Prahy, vyhnal křižáky, mezi nimiž se rozdělil. Po této události byla celá ČR pod pravidlem husitů.

Radikály a střední

Brzy však došlo k dalšímu rozdělení, které již rozdělilo husitské hnutí. Důvody hnutí byly odmítání katolicismu a německé vlády nad Českou republikou. Brzy se objevilo radikální křídlo v čele s Žižkou. Jeho přívrženci vyplenili katolické kláštery, roztržené na nepříjemných kněžích. Tito lidé zorganizovali svůj vlastní tábor na horu Tábor, kvůli čemu se brzy nazývali taborité.

Současně došlo k mírnému pohybu mezi husity. Jeho členové byli ochotni kompromitovat s katolickou církví výměnou za některé ústupky. Vzhledem k neshodě mezi povstalci přestala existovat brzy jednotná moc v České republice. Tím se pokusil použít císaře Sigismunda, který začal organizovat druhou křížovou výpravu proti kacířům.

Křížová výprava proti husitům

V roce 1421 se císařská armáda, která zahrnovala i oddělení maďarských a polských rytířů, vrátila do České republiky. Sigismundovým cílem bylo město Zatec, které se nacházelo nedaleko německé provincie Sasko. K pomoci obléhané pevnosti přišel armáda Táboritů vedená Janem Žižkou. Město se mu podařilo bránit a od té doby se válka s oběma stranami vyznačovala různými úspěchy.

Brzy účastníci husitského hnutí obdrželi podporu od nečekaného spojence v osobě ortodoxní armády, která přišla z Litovské velkovévodství. V této zemi došlo k intenzivnímu vnitřnímu boji za zachování staré víry a odmítání katolického vlivu, který přišel z Polska. Několik let Litovci, stejně jako jejich ruští občané, pomáhali husitům ve své válce proti císaři.

V roce 1423 mu krátkotrvající úspěch Žižky umožnil společně s armádou zcela vyčistit svou zemi a dokonce zahájit zásah do sousedního Maďarska. Husité dosáhli břehů Dunaje, kde čekali na místní královskou armádu. Žižka se neodvážila zapojit do bitvy a obrátila se do své vlasti.

Neúspěch v Maďarsku vedl k tomu, že protirečení, které rozdělovaly husitské hnutí znovu, se staly akutní. Důvody hnutí byly zapomenuty a taborité začaly bojovat proti umírněným (také nazývaným Chashniki nebo Utraquists). Radikálové získali v červnu 1424 významné vítězství, po němž byla jednota krátce obnovena. Již na podzim však Jan Žižka zemřel na mor. Cesta památnými místy husitského hnutí musí nezbytně zahrnovat město Pribislav, kde zemřel slavný vůdce husitů. Dnes je Žižka národním hrdinou Čechů. Instaloval velké množství památek.

Pokračování války

Místo Zizky jako vůdce Táborů obsadil Prokop Naked. Byl knězem a pocházel z vlivné pražské rodiny. Zpočátku byl Prokop pohár, ale nakonec se přiblížil radikálům. Navíc se ukázal jako dobrý generál.

V roce 1426 vedl Prokop armádu, složenou z taboritů a pražských milic, na hradby města Ústí nad Labem, které byly zachyceny saskými vetřelci. Husitský vůdce vedl 25 000 lidí, což byla velmi vážná síla.

Strategie a taktiky povstalců

V bitvě u Ústí nad Labem Prokop úspěšně použil taktiku, která se objevila ve dnech Jan Žižka. Začátek husitského hnutí se vyznačoval skutečností, že nové jednotky milic z milicí nebyly vyškoleny a schopné bojovat s císařskou profesionální armádou. Tento nedostatek byl časem korigován přílivem rytířů k protestujícím Čechům.

Důležitou inovací husitů byla Wagenburg. Takzvané opevnění, které bylo postaveno z vozíků a brání strategicky důležité místo na bojišti. V české válce v Evropě se začaly používat střelné zbraně, ale bylo to stále v poměrně primitivním stavu a nemohlo výrazně ovlivnit výsledek bitvy. Klíčovou roli hrála jezdectva, pro kterou se Wagenburgové ukázaly být vážnou překážkou.

Na takovém návratu byly instalovány zbraně, které zaútočily na nepřítele a zabránily mu prolomit opevnění. Wagenburgh byl postaven v obdélníkovém tvaru. Často existovaly případy, kdy byl kolem vozíků vytahován příkop, což se pro husity stalo další výhodou. V jednom wagenburgu se mohly vejít do 20 osob, z nichž polovina byla šípy, bít blížící se kavalérie v dálce.

Díky taktickým trikům vojsko Prokopa Golého znovu vyhnalo Němce. Po bitvě u Ústí nad Labem několik let česká milice napadla Rakousko a Sasko několikrát a dokonce obléhala Vídeň a Norimberk, i když neúspěšně.

Zajímavé je, že v této době byli Husité i přes své úřady aktivně podporováni zástupci polské šlechty i rytíři z této země. Tyto vztahy lze nalézt jako jednoduché vysvětlení. Poláci, stejně jako Češi, kteří jsou Slovany, se bojí posílení německého vlivu na jejich území. Proto husitské hnutí bylo krátce nejen náboženské, ale i národní barvy.

Jednání s katolíky

V roce 1431 svolal papež Martin V katedrálu v Basileji (pojmenovanou v místě konání schůze), určenou k vyřešení konfliktu s Čechy prostřednictvím diplomacie. Tento návrh využili účastníci a vůdci husitského hnutí. Byla zřízena delegace, která odešla do Basileje. Na čele měl Prokop Naked. Jednání, které vedl s katolíky, skončili neúspěchem. Smluvní strany nemohly dosáhnout kompromisu. Velvyslanectví husitů se vrátilo do vlasti.

Neúspěch delegace vedlo k dalšímu rozdělení mezi povstalci. Většina české šlechty se opět rozhodla pokusit se vyjednat s katolíky, ale už nevěnovala pozornost zájmům taboritů. Toto byla poslední a osudová přestávka, která zničila husitské hnutí. V tabulce jsou uvedeny hlavní události spojené s českým povstáním, na čele kterých stály chasníkové a taborité.

Poslední rozdělení husitů

Když se Taborité dozvěděli, že umírněný husitští se opět pokoušejí najít kompromis s katolíky, šli do Plzně, kde porazili katolickou čtvrť. Tato epizoda byla poslední slámou pro většinu českých pánví, které nakonec dospěly k dohodě s papežem. Aristokrati jsou unavení z války, která trvá patnáct let. Česká republika ležela v troskách a její ekonomika, na které závisel blahobyt pánů, nemohla být obnovena, dokud nedošlo k míru.

Každý feudální pan zpravidla měl svou vlastní malou armádu složenou z oddělení rytířů. Když Svaz pani sjednotil své síly, ke kterým se připojili i katolíci, stejně jako milice Prahy, bylo v nové armádě 13 000 dobře vyzbrojených profesionálů. V čele Utruvistické armády byl feudální pan Divisz Borzek. Do armády se přidal i budoucí český král Jiří z Poděbrad.

Bitva u Lipan

Taborité podporovali 16 českých měst, včetně samotného Tábora, Zateka, Nymburka atd. Radikální armáda stále vedla Prokop Golij, jehož pravým mužem byl druhý velitel Prokop Malý. Taborite v předvečer bitvy s nepřítelem se podařilo obsadit pohodlné místo pro obranu na svahu. Prokop doufal za úspěch své klasické taktiky, která zahrnovala použití wagenburgu, stejně jako vyčerpání nepřítele a rozhodný protiútok.

30. května 1434 se v poslední bitvě u Lipanu srazily dvě nepřátelské armády. Prokopův plán byl úspěšně zaveden až do epizody s protiútokem, když Taborites si uvědomil, že Utrakvisté začali předstírat ústup, aby je stáhli z výhodných pozic.

V předvečer bitvy panely opustily rezervu těžce ozbrojené kavalérie. Tato kavalérie čekala na signál překvapivého útoku, dokud nebyly taborité v bezbranné pozici. Konečně čerstvá a plná síla rytířů zasáhla nepřítele a radikálové se vrhli zpět do původního tábora. Brzy také padly Wagenburgové. S obranou těchto opevnění byli zabiti vůdcové taboritů - Prokop Golij a Prokop Malý. Utraquisté získali rozhodné vítězství, které ukončilo husitské války.

Význam husitské doktríny

Po porážce v bitvě u Lipanu bylo radikální křídlo konečně poraženo. Táborité zůstaly, ale po roce 1434 nikdy nemohly uspořádat povstání, v podobném měřítku jako předchozí válka. V České republice došlo k kompromisnímu soužití katolíků a Chashniki. Utraquisté se vyznačovali malými změnami v rituálech během uctívání a také úctou k Janu Husovi.

Celkově se česká společnost vrátila do stavu, který se konal před povstáním. Proto husitské války nevedly k radikálním změnám v životě země. Současně křížové výpravy proti kacířům způsobily české ekonomice obrovské škody. Střední Evropa uzdravila rány války několik desetiletí.

Další výsledky husitského hnutí se ukázaly mnohem později, kdy již v 16. století po celé Evropě začala proces reformace. Objevil se luteranismus a kalvinismus. Po třicetileté válce v letech 1618-1648. Většina Evropy přišla k svobodě náboženství. Při dosažení tohoto úspěchu byl také zahrnut význam husitského hnutí, který byl předehrou reformace.

V České republice je povstání považováno za jeden z symbolů národní hrdosti. Po celé zemi se můžete vydat na výlety, které turistům umožní navštívit památné místa husitského hnutí. V České republice je památka na něj a jeho hrdinové pečlivě zachována.