Nejznámější slova jako „ubohé“, „patosem“, „ubohý“, „ubohá“. Nicméně, ne každý ví, jejich přesný význam. Všechna tato slova - spousta transformací odvozených od slova „patosu“. A staly se synonymem „pompézní sloh“ „nadýmání“, „prázdných gravitas“, „pokrytectví“.
Ve svém původu slovo „pathos“ řecké a doslova znamená „pocit, utrpení, vášeň.“ Další známe - koncepce obnovy, nadšení, vzrušení. Paphos - kreativní, inspirativní zdroj (nebo nápad), základní tón něčeho. Ubohý - tedy, i když někdy produkovat dojem neupřímnosti, ale přesto vyjadřuje nadšení, dokonce i venku. diváci hru bez jakéhokoli omezení, uložení osobního veřejnosti, život ve hře - to patosu. Hodnota tohoto slova popisuje způsob vnímání, stejně jako zobrazovat své vlastní postoje k různým věcem, a s částečným vyloučením a ostentativní pompéznosti.
Na začátku slova „patosu“ v literatuře byla definována jako nejvyšší vášeň, která zapálí tvůrčí fantazie autora a předány veřejnosti v procesu estetického zážitku umělce. Staromódní učebnice i nadále splňuje definici patosu jako vlastenecký, morální, vzdělávací, optimistický, mezinárodní, antimeschanskogo a humanistický. Ale kritici, kvalifikované čtenáři a vydavatelé se stále častěji říkají, že nadšení - je to spíše cloying, kaše, „sladkosti“, která musí být naředěn, aby byly změkčeny, odstín, rovnováhu, doplněk, ujistěte se, že upřímnost a ironii snižovat a němý. A je to úplně přirozené zmínit ironii a upřímnost jako antonym a odpůrci patosu. Opravdu, v současném umění tam, nebo téměř nikdo, kdo si klade za cíl vyvolat vysoké pocity ve čtečce ušlechtilé myšlenky, povznášející, inspirující. Ale to je to, co vyžaduje prvotní představu o „patosu“. Jak poznamenal Dmitrij Prigov: „Každý upřímně patetické prohlášení nyní okamžitě odmítá pop kultury zóny autora, pokud není kýč.“
Přesto potřeba moderního čtenáře k povznášející a vznešené pozůstatků a masové literatury trochu vyrovnat s poskytováním nekvalifikovaný čtenář je nejvíce náročné. I když, samozřejmě, muset spokojit s kvalifikovanou nízkokalorickou dietu a chudé emocionální. Hluboké utrpení a boj proti ní, pojem „katarze“ není splněna v XX a XXI století ve slovníku světové kultury. Proto se stále více a více autorů obhajují patosu a patos není jen synonyma pustoslovnoy nabubřelost, ale jako závazek k vymýcení, překonávání postmodernismus. Jinými slovy, chtějí ukázat, že nadšení - to je nedílnou součástí literatury skvělých nápadů, zranitelných a informativní, vysoko nad ironií. A přestože patos ve výrobku může být zábavné, že se tomu vyhnout.
Bohužel, hodný umělecké praxi má jen velmi malou podporu tyto a podobné výroky. Ale očekává se, že v ruské literatuře se vrátí prorocké kázání, vzdělávací, mesiášského, obviňující, sarkastický, jiný patos. To je docela reálný předpoklad.