Schönbrunnská úmluva: obsah a smysl

Schönbrunnská úmluva se stala nejdůležitější etapou vzniku jedné z nejslavnějších evropských politických a vojenských svazů v poslední třetině 19. století. Podpisu tohoto dokumentu předcházelo sblížení Ruské říše s Německem a Rakousko-Uherskem. V současné době byla zahraniční politická pozice naší země na mezinárodní scéně extrémně obtížná kvůli porážce ve válce, takže podpis dotyčného dokumentu měl zásadní význam pro odchod z izolace.

Předpoklady

Schönbrunnská úmluva je smlouva mezi Ruskem a Rakousko-Uherskem, která byla podepsána za účelem zachování neutrality mezi stranami dohody. Abychom pochopili jeho smysl a význam, je však třeba stručně vymezit podmínky, za kterých se naši země ocitla po porážce v krymské válce. Jeho výsledky podkopaly prestiž říše v evropské aréně především kvůli tomu, že stát ztratil právo udržet námořnictvo v Černém moři. Možná to byla nejhorší rana pro zemi. Po dvacet let po skončení války Německo v mnoha směrech přispělo k překonání mezinárodní izolace Ruska, v níž se po porážce ocitla. Vztahy s Rakouskem-Uherskem byly v mnoha ohledech komplikovanější vzhledem k tomu, že se na Balkáně setkaly zájmy států. Nicméně na počátku 70. let 20. století došlo mezi těmito státy k sblížení.

Úvod a první bod

Schönbrunnská úmluva (podepsaná v roce 1873) obsahuje řadu důležitých ustanovení o úpravě vztahů mezi naší zemí a Rakousko-Uherskem. Dokument začíná poměrně dlouhým úvodem, ve kterém oba císaři hovoří o své touze podporovat univerzální mír na kontinentu a přijmout všechna nezbytná opatření k jeho zachování. Toto prohlášení znělo velmi významné v poválečném desetiletí, kdy mnozí si stále pamatovali na důsledky krymské války. V prvním odstavci strany uvedly, že v případě částečných neshod by se řídily výše uvedenou obecnou zásadou ohledně potřeby zachování míru a rovnováhy na pevnině. Schéma Schönbrunn dále stanoví použití vojenské síly v případě jakékoliv hrozby porušení míru a pořádku na kontinentu. Tento zahalený článek implicitně naznačuje možnost společných akcí ze strany států v případě vojenské hrozby.

Třetí a čtvrtá položka

V následujícím článku císaři dávají velmi důležité prohlášení, že v případě hrozby útoku třetí mocnosti se oba císaři nejprve dohodnou na dalších krocích. Tento bod je důležitý, protože neposkytuje zprostředkovatele při řešení otázky regulace vojenského konfliktu, ale naopak tvrdí, že samotní vládci se budou přímo dohodnout na společném postupu proti společnému nepříteli.

Schönbrunnská úmluva upravuje provádění nepřátelských akcí. Dokument výslovně uvádí, že pokud bude válka zahájena, obě strany podepíší další smlouvu o společných vojenských operacích. Toto ustanovení svědčí o tom, že naše země v daném okamžiku se již vynořila z mezinárodní izolace a byla připravena hájit své zájmy na mezinárodní scéně.

Význam

Schoenbrunnská úmluva je důležitou etapou při navrhování nového vojensko-politického bloku na pevnině. Podpis tohoto dokumentu byl krokem ve vytvoření Svazu tří císařů: Rusko, Německo a Rakousko-Uhersko. Naše země podnikla tento krok, aby se postavila proti tomuto anglo-francouzskému vlivu na kontinent. Ještě důležitější bylo, že tyto dvě země byly hlavními odpůrci státu v minulé válce.

Schéma Schönbrunn proto zahájila právní zápis odboru. Stručně, jeho význam může být popsán následovně: položil základy pro rozdělení evropských politických sil na dva tábory. Netrvalo to dlouho: do konce 80. let se mezi naší zemí a jejími spojenci objevily vážné rozdíly, především kvůli balkánské otázce. Zároveň se Rusko začalo sladit s Francií, která se do konce století stala jedním z hlavních věřitelů ruského hospodářství. To znamenalo začátek návrhu nového bloku dohody.